Čitelnější a kvalitnější prohlížení obrázků je na:

http://picasaweb.google.cz/114057133194998543149  
 ...doporučuji prohlížet v prezentaci...hezké zážitky!

 

Tvorba knížky: text - gotika až baroko

GOTICKÉ UMĚNÍ

Gotické výtvarné umění je celé záležitostí křesťanské víry a trvá nejdéle ze všech historických slohů: 300 let. Díky Karlu IV. jsme v této době dosáhli ve výtvarném umění světovosti, jejíž věhlas (rozuměj:gotiky) trvá podnes. Gotika začíná v 1. pol. 12. st. ve Francii stavbou chrámu ST. DENIS (Normandie + Ile de France). Nastává období slavných a nádherných katedrál . Název gotika vymysleli humanisté za italské renesance: gotický = pocházející od Gótů - hanlivé označení barbarské kultury
TŘI OBDOBÍ:  raná gotika (12. - 13. st.), vrcholná gotika (13. - 14. st.), pozdní gotika - 15. st.

ARCHITEKTURA: užívá se nadále křížová žebrová klenba a novinky, jež umožnily nebývale vysoké a štíhlé stavby - složitý vnější opěrný systém pilířů a oblouků s fiálami, lomený oblouk, složité klenby, ornamentální kružba, rozety, vitráž (skleněné tabulky + olověné pásky = vitráž), vitráže přebírají úlohu fresky, slabé zdi (snaha o maximální odhmotnění stavby, lehkost),  plastické figurální chrliče pro odvod dešťové vody, hrázděné zdivo (dřevěná, proutím vyplétaná konstrukce, omítka), kámen - tzv. buchty, neomítané cihly.

KATEDRÁLY: Notre Dame v Paříži, katedrála v Remeši (14. st. - korunovační místo francouzských králů), katedrála v Chartres (12. st. 1800 soch - protáhlé, strnulé, téměř splývají se sloupy), Saint Chapelle v Paříži (13. st. - kaple určena k uložení trnové koruny, kterou získal Ludvík Svatý v Cařihradu) = rayonnantní gotika (klenby a pilíře jsou zeštíhleny na nejvyšší míru), klášterní soubor La Merveille  na normanském ostrově Mont - Saint - Michel, katedrály v Amiens, Bourges, Saint - Denis,  dóm v Miláně (14. - 16. st., 135 věžiček, 2000 soch, přebujelý dekor - plaménková gotika), katedrála ve Welsu (dekorativní gotika), katedrála v Canterbury (1174 - Guillaume de Sens: francouzské vzory + anglická tradice = styl Early English), ležící postava Černého prince - dóm v Kolíně nad Rýnem, dóm sv. Štěpána ve Vídni, chrám sv. Guduly v Bruselu, chrám sv. Víta ( Matyáš z Arrasu, Pert Parléř - portrétní busty Lucemburků - 14. st.). Petr Parléř se podílel na stavbě Karlštejna, Karlova mostu, Týnského chrámu, Mostecké věže, Matěj Rejsek: Prašná brána. Pozdní gotika u nás: Vyšší Brod, Sedlec, Zbraslav. B. Ried  (Rejt) - Vladislavský sál, sv. Mikuláš v Lounech
MĚŠŤANSKÉ DOMY: domovní znamení + mázhaus (k provozování řemesel a obchodu), radnice, kašny, pranýře, školy, zbrojnice, solnice, masné a chlebné krámy, špitály, katovny, opevnění, ghetta, farní kostely, mosty (Karlův most).

HRADY: výšinné, skalní, vodní - Švihov; Pernštejn, Kost, Zvíkov, Karlštejn, Loket - největší hrad v Čechách: Týřov, na Moravě: Hukvaldy. 

SOCHAŘSTVÍ: románská strnulost soch podobajících se sloupu brzy ožívá zájmem o realistické zpodobení. První gotický sochař je Mistr antických postav na portálu katedrály v Remeši. V sochařství pozorujeme dva projevy: francouzské tíhne k eleganci a idealizaci, německé sleduje i citová duševní hnutí, sleduje člověka i v utrpení. Podoba soch je podle skutečných, žijících lidí - sochař postav zakladatelů dómu v Naumburgu. Umělci jsou bezejmenní, protože umění bylo považováno za pouhé řemeslo. Jsou proto nazýváni pojmem Mistr.
MALÍŘSTVÍ: díla revolučního významu vznikla v Itálii, kde si umělců vážili, a proto známe i jejich jména.První slavný malíř, který použil i náznaky perspektivy ve svých obrazech byl malíř CIMABUE.Vrcholné dílo vytvořil v Padově malíř  GIOTTO – fresky s výjevy ze života Krista. Zájem o člověka vedl ke vzniku portrétu. Malovalo se na mnohovrstvé dřevěné desky temperovými, později olejovými barvami. Bratři EYCKOVÉ vytvořili a zdokonalili techniku olejomalby, završili gotické umění - stáli u zrodu holandské renesanční malby. JAN VAN EYCK - vynikající realistické obrazy. Malíři Fra Angelico a Piero della Francesca jsou rovněž často uváděni jako malíři rané renesance. Další malíř Hieronymus Bosch je zařazován také častěji do renesance - mnohoznačnost díla, tajemství a neuchopitelnost,  k jeho odkazu se později hlásili i surrealisté…Další mistr: M. GRÜNWALD - inspiroval moderní umělce, např. Picassa. Další významný malíř gotiky byl Rogier van der Weyeden a mnoho dalších.

VYSVĚTLIT A ILUSTROVAT POJMY: SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURA, VITRÁŽ, PIETA, LOMENÝ OBLOUK, SÍŤOVÁ KLENBA,  CHRLIČ, OPĚRNÝ SYSTÉM - FIÁLA + JEJÍ ČÁSTI, ROZETA, KŘÍŽOVÁ KLENBA, PRŮČELÍ

Českou gotiku zpracujte z materiálů obsažených v balíku vv, nebo stránek webnode - STRUČNÉ DĚJINY...

 

V textu je řada významných jmen umělců, jejichž tvorbu je nutné ilustrovat. Obrázky najdete v balíku vv a na albech picasa.

Pro  studenty výtvarné výchovy GVH zpracoval Mgr. J. M. Valt

 

RENESANCE – začátek nového věku

15. - 16.st.
Itálie
Dědictvím středověku jsou staletí platné názory, normy, představy, (např. že Slunce se točí kolem Země) a jiná dogmata, jež se začala dostávat do prudkého rozporu s novými objevy a poznatky, založenými na víře v lidský rozum a poznání. Změny ovlivnily významné objevy: kolem r.1440 - vynález knihtisku (Guttenberg), 1492 - objevena Amerika Kryštofem Kolumbem. Zrodila se renesance, začátek nového věku lidstva. Inspiraci nacházelo cítění doby v antickém myšlenkovém světě, kde měřítkem všech věcí je člověk. Výrazné je postavení a vliv bohatých obchodníků a bankéřů, kteří investovali do umění  a rozvíjejících se věd a zvyšovali si tak i osobní prestiž. Mezi těmito mecenáši umění a věd výrazně vynikal rod Mediceů, který byl po několik staletí  mecenášem celé řady osobností a projektů. Víra v rozumové poznání člověka vedla často průkopníky na poli vědy i umění před inkviziční soud, jenž měl zabránit zcestným názorům, což na vlastní kůži pocítil i Galileo, když musel odvolat své učení, že Země se točí kolem Slunce…Renesance byla tedy obdobím mimořádně rušným, plným kontrastů, bohatá na plejádu osobností ve všech oborech lidské činnosti, obzvláště pak v  umění a vědě. Renesanční kvas však přinášel i řadu přízemních lidských projevů v intrikách a vraždění, vyřizování si účtů, závisti a lásce k mamonu…

Témata v umění: nadále zdrojem inspirace byla Bible. Proměnil se však přístup k obsahu a formě - modelem pro postavy svatých se stávali obyčejní lidé současní, včetně dobového oblečení - nadpozemské mělo lidský, srozumitelný rozměr. Další náměty jsou i historické, alegorie, portréty s realistickými až naturalistickými rysy, často s bohatým psychickým a citovým vnitřním životem. Umělci horlivě studují realitu v duchu antického principu „mimesis“ - nápodoby přírody podle skutečnosti. Nevyhýbají se ani zpodobení ošklivostí a hrůz. Zdrojem byla osobní zkušenost. Byla objevena perspektiva jako schopnost vyvolat iluzi třetího rozměru na dvojrozměrné ploše, díky i studiu antického umění. V tomto smyslu můžeme renesanci vnímat ne jako návrat k antice, ale jako rehabilitaci starověkého kánonu.
Periodizace:  1. quattrocento  (raná renesance)
                      2. cinquecento  (vrcholná renesance)
                      3. manýrismus  (pozdní renesance)
ARCHITEKTURA:
Měřítkem staveb se stává člověk, prostory již nemají ohromovat, stavby jsou klidných linií, příjemné, převládá princip statický a horizontální, oproti gotickému principu vertikality a dynamičnosti. Základní rysy: architrávový systém, sloupořadí, častá kupole, složité klenby, oblíbená tělesa krychle a koule jsou základní používané obrazce. Zdi jsou zdobeny vyškrabávanou malbou do vlhké omítky (sgrafito), využívá se iluze (psaníčka) - vzor užívaný po dnes. Stropy bývají kazetové, zdobené intarziemi. Na stěny se maluje technikou fresky, obrazy se malují na dřevěných deskách (deskové malířství), později na plátně.
ARCHITEKTI:
Filippo Brunelleschi – první světská stavba v renesanci – florentský sirotčinec  první renesanční sakrální stavba v Itálii - kupole dómu ve Florencii
Donato Bramante - autor původní podoby chrámu sv. Petra, pokračovatel byl Michelangelo a  Raffael Santi
Michelangelo Buonarroti - pozdní renesance -  pokračoval v dostavbě chrámu sv. Petra a navrhl kupoli chrámu sv. Petra, jež se stala vzorem architektům po celá staletí.

SOCHAŘSTVÍ A MALÍŘSTVÍ:
Pro italské umění renesance jsou typické tzv. školy - nejznámější je škola florentská a benátská 

Sochařství:
Donatello - zvaný "božský" - vynikající perspektiva a plasticita soch, realistické vidění. Slavná je socha Davida

Michelangelo Buonarroti – génius a osamělý gigant z Florencie, architekt, sochař, malíř, básník, konkurent a odpůrce Leonarda, jeden ze tří pilířů renesance (Leonardo, Raffael, Michelangelo). Slavné dílo: kupole chrámu sv. Petra, socha Davida, Mojžíše, Den a Noc, Pieta florentského dómu, Pieta Rondanini, autor fascinujících fresek v Sixtinské kapli ve Vatikáně - biblické výjevy o potopě světa, stvoření Adama a monumentální freska Poslední soud. Svým dílem ovlivnil celé generace sochařů a malířů a předznamenal baroko.

MALÍŘSTVÍ:                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                              -Masaccio Masaccio - realistická tendence, průkopník perspektivy, považován za prvního renesančního malíře, dokázal  včlenit postavy do  správně perspektivně pojaté architektury, uměl vytvořit skutečné lidské bytosti - své současníky, bohaté i chudé, lidi šťastné i zoufalé. Jeho obrazy studoval mladý Leonardo i Michelangelo. Slavný obraz: freska sv. Trojice

Paolo Uccello - jako všichni florentští malíři  15. století byl i Ucello posedlý hledáním zákonitostí kompozice, barevných vztahů, osvětlení a perspektivy, maloval lidské tělo v nejrůznějších postojích a pohybech. Malíř bitev. Slavný obraz: Sv. Jiří zabíjí draka

Fra Angelico - "božský" - malíř hluboké zbožnosti. Slavné obrazy: Zvěstování

Piero della Francesca - pojednání o perspektivě a geometrii, fresky v kostele San Francesco v Arezzu

Andrea Mantegna - dramatické perspektivní zkratky. Slavný obraz: Mrtvý Kristus 
Sandro Botticelli - dovršitel rané renesance, idealizace, malíř mládí a jara. Slavný obraz: Zrození Venuše
Leonardo da Vinci - vše, co se dá o něm říci je málo, génius v mnoha oborech, zápisky ( 7 tisíc stránek) si pořizoval zrcadlovým písmem, vynálezce, anatom, hudeník, malíř, architekt, vynálezce způsobu malby „sfumato“ (měkké stíny, mlžný opar). Slavné obrazy: Mona Lisa, Dáma s hranostajem, Poslední večeře
Raffael Santi - architekt - podílel se na dostavbě chrámu sv. Petra ve Vatikáně, malíř, vynikající portrétista, správce antických sbírek Vatikánu. Slavné obrazy: Sixtinská madona, alegorické výjevy na freskách ve Vatikáně (Athénská škola)
Zvláštní kapitolu tvoří skupina čtyř světově proslulých malířů benátské školy: Giorgione  (Spící Venuše), Tizian (Urbinská Venuše, Danaé), Tintoreto (Zuzana v lázni), Veronese (Svatba v Káni Galilejské). Některými kritiky je umění Tiziana hodnoceno výše než umění Leonardovo. Vynikajícím zacházením s barvou předznamenává totiž Tizian velké mistry baroka: Rembrandta a Rubense.

Renesance mimo Itálii
Jan van Eyck – nizozemský malíř, který dovršil gotickou malbu, s bratrem vynalezl a zdokonalil olejovou techniku malby, pozoruhodně přesný pozorovatel, detailní provedení malby, s oblibou maluje iluzivní prvky. Slavné obrazy: Gentský oltář, Svatba Arnolfiniových
Hieronymus Bosch - nizozemský malíř, po smrti církví prohlášen za kacíře. Maloval v alegoriích lidské neřesti. Kritika lidských špatností, líčení pekelných muk, směs ošklivosti, krásy a tajemství, dodnes nenechá mnohé milovníky tohoto podivuhodného malíře v klidu.
Slavný obraz: Zahrada pozemských rozkoší
Pieter Bruegel - malíř žánrových scén z holandského života prostých lidí s nádechem ironie, vliv malíře Bosche je patrný. Jeho obrazy jsou zaplněny postavičkami ve zdánlivém chaosu, za křiku a hluku tržiště - to vedlo ke vzniku zkomoleného jména z němčiny „brajgl“ pro označení nepořádku, chaosu. Slavné obrazy: Selská svatba, V zemi peciválů aj.
Albrecht Dürer - velikán německé renesance, německá obdoba Leonarda da Vinci. Malíř, grafik, výtvarný teoretik, vynikající portrétista, expresívní cítění. Slavný obraz: mědirytina Melancholie.
Lucas Cranach - německý malíř - protáhlé postavy, vytříbená expresivní elegance. Slavné obrazy: Lukrécie, Judita, Eva, Ukřižování.
Mathis Grünewald - zcela mimořádná osobnost, drastické, naturalistické vidění, mistrovské vyjádření lidského utrpení.  Slavný obraz: Isenheimský oltář.
Hans Holbein - německý portrétista, skvělá kresba se smyslem pro detail.Slavné obrazy: Tanec smrti, ilustrace ke Starému zákonu.
El Greco -  Kréťan (Domenikos Theotokópulos) - zvaný Řek, usadil se ve Španělsku, malíř duše, napětí a exprese, protáhlé postavy. Slavný obraz: Laokoón
Giuseppe Arcimboldo - italský malíř, působil na dvoře Rudolfa II. Vytvářel kompozice sestavené z různých předmětů, jež ve výsledném vjemu vnímá divák obrazu jako portrét. Předchůdce techniky koláže. Slavný obraz: Portrét císaře Rudolfa II.
Další malíři: A. Brouwer, A. Ostade, atd.

Pro studenty výtvarné výchovy GVH zpracoval Mgr. J.M.Valt

 

 

BAROKO  - TENTO TEXT JE ZÁMĚRNĚ NEUPRAVENÝ, TÉMATICKÉ SEŘAZENÍ A GRAF. ÚPRAVA, STEJNĚ JAKO VÝBĚR A ŘAZENÍ TÉMAT(POZOR!) JE NA VÁS
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie:


Baroko či barok (zřejmě z port. pérola barroca – perla nepravidelného tvaru) je umělecko - kulturní směr, který vládl v Evropě mezi roky 1600 a 1750. Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích. Slovem baroko se pak označuje i toto období.
Nejpravděpodobnější výklad slova baroko je, že pochází z portugalštiny, výraz perles baroques se pro perly nepravidelného tvaru používal již počátkem 16. století. Ve středověké logice se tak označovalo vše nabubřelé, nesprávné a směšné. V sedmnáctém století je zaznamenáno užití termínu „barokní“ ve významu „tordovaný“ (kroucený). Podobně jako označení mnoha jiných slohů bylo však i baroko pojmenováno až zpětně a i v tomto případě mělo toto dodatečně používané označení pejorativní přídech. V druhé polovině osmnáctého a v devatenáctém století bylo pro baroko často používáno také hanlivého označení: „sloh copový“, případně „sloh parukový“.
Základní rysy barokního umění už jsou geneticky uloženy v renesančním umění, protože baroko je rozšířením a domyšlením renesančních uměleckých tendencí. V jistém smyslu však baroko zároveň znamená popření renesance, protože v sobě obsahuje komponentu vycházející v podstatě ze středověkého křesťanského myšlení. Tato komponenta se výrazně projevila především po Tridentském koncilu. Vedlo k ní to, že se renesance, jak v umění tak ve filosofii velice rychle po dosažení jakéhosi pomyslného vrcholu kolem roku 1520 začala určitým způsobem vyčerpávat, což vedlo ke vzniku tzv. manýrismu. Ten si liboval v grotesknosti, hravosti, optických klamech atp. Vznik baroka je překonáním tohoto stavu, protože byl (mj. právě Tridentským koncilem) formulován jasný a srozumitelný myšlenkový program, jímž je v podstatě obroda křesťanství. Proto se také v této souvislosti často o tzv. protireformaci hovoří jako o „katolické reformaci“. Jasné vytýčení a formulování cílů se vzápětí projevilo i ve vytvoření pevného a relativně konzistentního uměleckého jazyka, který obecně nazýváme barokem. Nejvýraznějším představitelem uměleckého přechodu směrem od renesančního umění k manýrismu a baroku je Michelangelo Buonarroti.

BAROKO

17. - 18. stol. Itálie

Rozšíření a hlavní rysy:
V průběhu 17. a 18. století se baroko rozšířilo do celé Evropy. Proniklo do všech uměleckých a životních projevů (architektura, výtvarné umění, literatura, divadlo, hudba). Byl to poslední univerzální a jednotný umělecký styl celé Evropy. Většina tvůrčích podnětů vyšla z Itálie, následovalo Německo, Rakousko, Francie a Nizozemí. Příznačné je stírání hranic mezi architekturou, plastikou a malbou s cílem vytvoření jednotného společného účinku. Německé dějiny umění zde velmi trefně hovoří o tzv. „Gesamtkunstwerku“, což lze česky přeložit jako „celostní umění“. Malba se stává iluzionistickou. V architektuře předstírá plastické prvky – architektura používá malbu napodobených stavebních prvků (klenby, žebra, pilastry) ke zvýšení působivosti, plastika nechce vystupovat jako ojedinělé umělecké dílo, ale podřizuje se celku a doplňuje malbu (drapérie). Významně se uplatňuje ornamentální štukatura. Baroko obecně dává přednost asymetrickým formám, vyklenutým a vydutým zaoblením, nadsazeným proporcím, prostorově rozvinutým gestům, efektním perspektivám (využití souhry architektury a malby). Výrazným prvkem barokního umění je pohyb. Zatímco renesanční umění je z tohoto hlediska statické, jeho ideálem je stavba vybudovaná na půdorysu kruhu, pak baroko je dynamické a jeho ideálem je ovál či elipsa. Barokní stavbu, sochu, kašnu atp. je nutné vnímat v pohybu - obcházet. Barokní stavby také byly vědomě komponovány k obcházení, ke stálému objevování nových pohledových os, k rafinované hře se světlem, s krajinou. Zatímco klasicismus (včetně tzv. barokního klasicismu) reprezentují „nekonečné“ pohledy do dáli (Versailles), pak barokní architektura je komponována také na pohledových osách, ovšem tam, kde klasicismus cítí „nekonečný výhled“, umisťuje baroko tzv. „point de vue“, jakýsi úběžník pohledu – sochu, letohrádek, kapli – a je tak rafinovanější a také intimnější.
Architektura:
Raně barokní architekturu reprezentují Giacomo della Porta, Vignola a Carlo Maderno. Nejvýznamnějšími barokními architekty je pak trojice Italů: architekt (také malíř a sochař) Gian Lorenzo Bernini, Francesco Borromini a Guarino Guarini. Na tyto vrcholné italské architekty navazuje řada dalších významných italských i zaalpských architektů. Především Pietro da Cortona, Filippo Juvara, Johann Bernhard Fischer von Erlach, Lucas von Hildebrandt, Balthasar Neumann, a také rozvětvená rodina Dientzenhoferů, jejíž dva členové, otec Kryštof a syn Kilián Ignác, působili převážně v Českých zemích. Dalším významných architektem působícím v Českých zemích je Jan Blažej Santini. Trojici v Čechách působících architektů lze pak doplnit ještě o Giovanniho Battistu Alliprandiho, který byl nepochybně schopnějším architektem, než donedávna neprávem zdůrazňovaný František Maxmilián Kaňka.
Malířství:
Nejvýznamnějšími barokními malíři jsou především: Caravaggio, Diego Velázquez, Peter Paul Rubens, Rembrandt van Rijn, Giovanni Battista Tiepolo, Pietro Da Cortona, Andrea Pozzo. Z autorů působících v českých zemích lze jmenovat především Karla Škrétu pro raný barok, Petra Brandla a Václava Vavřince Reinera pro barok vrcholný až pozdní (Reiner). Malíři se snažili v dílech vyznačit pohyb nebo pocit.
Sochařství:
Základním znakem barokního sochařství jsou rozevláté šaty.Takřka synonymem barokního sochařství je již jednou zmiňovaný Gian Lorenzo Bernini. Tento Ital svým slohotvorným významem prakticky závazně určil podobu barokní sochy. Na něj do jisté míry navazují takřka všichni ostatní barokní sochaři, včetně našeho nejvýznamnějšího sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Druhým nejvýznamnějším českým sochařem je pak Ferdinand Maxmilián Brokoff, který však reprezentuje spíše klasičtěji chápané sochařství a je tak do jisté míry Braunovým sochařským protikladem.
Hudba:
Za nejvýznamnějšího skladatele barokní hudby bývá považován Johann Sebastian Bach, jehož smrt (1750) se kryje s datem, jež bývá někdy považováno za konec barokní éry. Přidat k němu lze například „slunného Itala“ Antonia Vivaldiho, tvůrce mnoha barokních oratorií Georga Friedricha Händela nebo Claudia Monteverdiho. Z českých tvůrců se rozhodně sluší zmínit Adama Michnu z Otradovic, Bohuslava Matěje Černohorského a především nejvýznamnějšího z nich: Jana Dismase Zelenku.
Pozdní baroko a vyznívání slohu:
Podle některých výkladů baroko končí již na přelomu 17. a 18. století. V Českých zemích je to velmi dobře patrné po roce 1721 a 1729, kdy došlo k blahoslavení a svatořečení nejvýznamnějšího českého barokního světce Jana Nepomuckého. Proces, který tehdy probíhá lze opsat biblickým podobenstvím o soli, která ztratila slanost, neboť zde vskutku dochází k velmi dobře patrné ztrátě vědomí původního zacílení a poslání. Burcující baroko se tak mění v „usměvavé“ rokoko, které už se spíše než nebeskými věcmi zabývá vlastními prožitky.
Nejvýznamněji k této proměně došlo ve Francii, kde jsou také projevy poživačného rokoka nejvýraznější. Ve střední Evropě je však asi opravdu lepší mluvit o pozdním baroku, neboť zde nedochází k tak výrazné proměně. Pozdní baroko je virtuózní podobou slohu, kterou například v architektuře reprezentuje náš Kilián Ignác Dientzenhofer (kostel v Ročově), v malbě Václav Vavřinec Reiner či Kosmas Damián Asam. Tato nesmírně silná a ještě stále velmi barokní kultura svou sílu definitivně ztrácí až hluboko po polovině osmnáctého století, kdy pozdní barok postupně nahrazuje strohý vídeňský klasicismus.

 Architektura:
• projev monumentality: snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka
• kostely měly působit jako obraz nebe přenesený na zem, paláce a zámky reprezentovaly bohatství a moc
• půdorysem staveb byla elipsa nebo průniky elips (nekonečno)
• častý architektonický prvek: kupole
• drahé materiály: zlato, vzácná dřeva, barevné mramory

zdroj: wikipedia

 

Obrázky ve fotogalerii Baroko a rokoko jsou seřazené na albech picasa web: http://picasaweb.google.cz/114057133194998543149