Symbolika jídla v renesančním umění

(Pavel Dvořák)

Zobrazování jídla a pití, zejména v raném italském renesančním umění, se dá rozdělit na dvě tematické skupiny. V první je jídlo používáno a chápáno čistě jako symbol nebo atribut – např. jablko, chléb. Do druhé skupiny lze zařadit výtvarná díla, zachycující jídlo na hostinách (nejznámější je jistě Poslední večeře Páně), svatbách ap. Tato skutečnost je podmíněna orientací tehdejších umělců především na křesťanské motivy. Později tyto náboženské náměty začínají sloužit jako prostředek pro zobrazení scén z běžného života.
Na raných renesačních vyobrazeních hostin, nejsou často jídlo ani pití konkrétně specifikovány. Výjimku tvoří ta díla, u kterých je jídlo nebo pití důležitým prvkem jejich námětu. Tak je tomu například u rané Giottovy fresky (1304-6) z kaple Scrovegni v Padově, zobrazující Krista na svatbě v Káně Galilejské. Je zde zachycen výjev, při kterém Kristus proměnil vodu ve víno. V pravé části fresky jsou dobře patrné velké nádoby na víno, za nimi stojí jeden účastník svatby, který právě víno ochutnává z velkého poháru.
Pro srovnání; stejnou scénu zachytil zhruba o 200 let později holandský malíř Gerard David. I zde se zraky soustřeďuji na velké hliněné džbány, zázračně naplněné vínem, ovšem narozdíl od Giotta zde již lze poměrně dobře rozeznat jednotlivé pokrmy svatebčanů. Před nevěstou je velká mísa s kusy masa. Před ní stojí muž, který drží v ruce část masa na kosti a nožem odkrajuje tenké plátky. Před Ježíšem jsou zase dobře patrné malé bochníčky chleba na stole.
Dalším významným umělcem, který zobrazil tuto scénu (1475-80) byl Hieronymus Bosch van Aken. Kromě hliněných džbánů s vínem na podlaze, jsou zde opět na svatební tabuli vidět malé bochníčky chleba. Další pokrmy jsou teprve přinášeny a tak v levé horní části obrazu přicházejí sluhové s podnosy. První přináší celou husu (paradoxně i s peřím), další nese pravděpodobně vepřovou hlavu.
Zřejmě nejznámější zobrazovanou hostinou bývá Poslední večeře Páně. Leonardo da Vinci , jehož vyobrazení (1495-8) je patrně nejslavnější, zobrazil hodovní tabuli na první pohled poměrně bohatě prostřenou. Teprve při podrobnějším prohlížení zjistíme, že kromě symbolického chleba, na který Ježíš poukazuje , jsou talíře všech apoštolů prázdné, pouze na dvou mísách jsou pokrmy. Přítomny jsou samozřejmě i poháry s vínem, které stejně jako chléb odkazují na eucharistii.
Jinak je tomu u Poslední večeře (1542) Jacopa Bassana, kde kromě velkého bochníku chleba na stole, můžeme velmi dobře vidět na velké míse jehněčí hlavu a vedle dokonce pomeranč. Je zde rovněž skleněná karafa s vínem a skleněný pohár. Další nádoba na víno je kovová karafa, položená na zemi pod stolem.
Další z náboženských výjevů spojených s jídlem, je například obraz holandského malíře Jana Mostaerta Svatá rodina při jídle (1495-1500). U stolu vpravo sedí Josef a nožem krájí tmavý chléb, na stole pak vidíme několik dalších druhů chleba. Panna Marie sedí za stolem vedle Josefa, levou rukou přidržuje na klíně Ježíška, pravou nabírá lžící pravděpodobně máslo. Na stole kromě chlebů stojí také hliněný džbán na víno – opět je zde tedy odkaz na eucharistii.
Obdobnou scénu vytvořil o něco později v 1.pol. 16.stol neznámý holandský malíř – jedná se o malbu na dřevě s vyobrazením Svaté rodiny. Scéně dominuje Panna Marie s Ježíškem na klíně, za nimi přihlíží Josef. Ve spodní části obrazu je opět stůl, tentokrát s talířem s ovocem (dvě jablka a hrozny) a s malým bochníčkem chleba. Plocha stolu vytváří v podstatě samostatné zátiší. To podtrhuje i fakt, že předměty a jídlo na stole jsou ve značné disproporci k ostatním postavám.
Ze stejného období pochází další obraz od neznámého holandského autora, opět s výjevem Svaté rodiny tentokrát u kašny. Ve s tředu obrazu sedí Panna Marie s Ježíškem na klíně, který natahuje ručičky k sošce na kašně, která „čůrá“ vodu. Po levé straně sedí Josef a napravo za kašnou stojí dívka s bohatou mísou s ovocem.  I zde jsou to hrozny a jablko. Stejně jako v předchozích obrazech chléb a víno, i zde jsou jablko a hrozny symbolem Krista. Jablko jako symbol vykupitelské smrti a vzkříšení, kdy Kristus na sebe vzal hříchy světa – souvstažnost s prvotním hříchem. Hrozny pak coby symbol Kristovy krve, eucharistie. Na některých obrazech z této doby bývají kromě jablka a hroznů také broskve, případně Ježíšek drží v rukou třešně. Ty jsou stejně jako jablko symbolem ráje, plodů stromu poznání dobra a zla.
Obraz hostiny, který nemá souvztažnost k Bibli, je z cyklu Příběh Nastagnia degli Onesti, což je jedna z povídek Boccacciova Decameronu. Jeho autorem je malíř Sandro Botticelli. Příběh vypráví o muži jménem Nastagio degli Onesti, který miluje jednu paní z rodu Traversarů a mrhá přitom svým jměním, aniž by dosáhl, že by byl tou paní rovněž milován. Na prosbu svých příbuzných odebere se do Chiassi, kde vidí, jak jeden rytíř pořádá štvanici na dívku, kterou pak zabije a předhodí svým dvěma psům. Nastagio degli Onesti pak pozve své příbuzné, Traversariho a jeho dceru, onu milovanou paní, na oběd. Při hostině se scéna se štvanicí na dívku opakuje. Traversariho dcera když vidí, jak psi dívku rozsápají, dostane strach, aby se jí nestalo něco podobného, a vezme si Nastagia za muže. Třetí obraz cyklu zachycuje zmíněnou hostinu a scénu kdy se psi zakusují do nebohé dívky. Hodovníci vyděšeně odskakují od stolu, přičemž jsou všechny pokrmy rozházeny po ubrusech i po zemi. Na čtvrtém obraze pak Botticelli zobrazil svatební hostinu, na které hosté sedí u dvou slavnostních tabulí naproti sobě a sluhové po obou stranách přináší misy s jídlem.
Zajímavý a netradiční „kuchařský“ výjev pochází od Michelangela Buonarrotiho. Jedná se o scénu Bakchanálií s dětmi, tištěnou grafiku na papíře (1553). Děti zde převzaly všechny funkce při přípravě oslav. V levé horní části zatápí pod velkým kotlem, do kterého se chystají hodit různá zvířata, např. vepře nebo hovězí dobytek. Ve střední části se právě skupinka sedmi dětí snaží dotáhnout býka ke kotli. V pravé horní části je další skupinka dětí, shromážděná u kádě s vínem. Zatímco dvě děti šlapou v kádi hrozny, jeden chlapec zachycuje vylisovanou šťávu do misky. Při podrobnějším

pohledu je vidět, že mu do misky močí vedle stojící dítě. V popředí se pak nachází jediné dvě dospělé postavy. Vpravo je to spící muž přes kterého děti přetahují plášť a vlevo Kentaur ženského pohlaví, kterému jedno dítě saje z prsu.
Výjevy z kuchyně v renesanci na obrazech prakticky nenajdeme, nicméně takové dobové výjevy byly často zachyceny v knižní malbě. Pro příklad můžeme uvést kresbu Jörga Breu z přelomu 15. a 16.stol. s názvem „Coquinaria“. Zobrazená kuchyně je směsicí středověké černé kuchyně s renesančními sloupy a klenbou v pozadí. Uprostřed jsou kolem ohniště shromážděni kuchaři v zástěrách a další osoby v renesančních oděvech. Na ohništi visí velký kotel, ale jaký pokrm se připravuje není z kresby patrné.
Ač tvorba Giuseppe Arcimbolda již spadá do období manýrismu, sluší se jej zmínit. Už proto, že jeho tvorba je v kontextu doby naprosto výjimečná a originální. Po svém příchodu do Prahy v roce 1562, kam byl předvolán císařem Rudolfem II, se začala projevovat jeho originální a groteskní fantazie. Vynalezl druh portrétu sestaveného ze zvířat, rostlin, ovoce a objektů zkomponovaných do lidské . Některé  jsou satirickými portréty dvorních příslušníků, jiné jsou alegoricky personifikovány. Pro tento článek jsou nejdůležitější obrazy Léto (c. 1573), Podzim (c. 1573) a Vertemnus (c. 1591). Léto je složeno z ovoce a zeleniny, logicky dozrávajícího v létě. Nalezneme zde vše možné od malin, přes třešně, okurky, broskve až po česnek. Hlava „postavy“ je zasazena do obleku, ze kterého vyrůstá bodlák. Podzim je typický převahou vinné révy, šípkem, dýní nebo houbami. Vertemnus – je portrét císaře Rudolfa II, složený opět z ovoce a zeleniny.
Tvorba Giuseppe Arcimbolda by se dala chápat jako počátek období, které bylo velmi bohaté na výjevy se zátišími. Tyto náměty se nejvíce rozvinuly a uplatnily v holandském malířství od druhé poloviny 16. století. Ačkoliv Arcimboldo nebyl klasickým autorem zátiší a rozhodně ne prvním. Jedno z prvních vyobrazení Humr a váza, které se dá považovat za zátiší, bylo objeveno v Herkulaneu coby nástěnná malba, pocházející z doby před r. 79.

AUTOR: PAVEL DVOŘÁK

ZDROJ: www.kavarnik.com

moje selfie jsem fešák UWU